Toivo Mikael Kivimäki

Toivo Mikael Kivimäki
Narození	5. června 1886 Tarvasjoki
Úmrtí	6. května 1968 (ve věku 81 let) Helsinky
Místo pohřbení	hřbitov Hietaniemi
Alma mater	Imperiální Alexandrova univerzita
Povolání	politik, diplomat a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	Helsinská univerzita
Politická strana	Národní prokroková strana
Příbuzní	Juuso Kivimäki (sourozenec)
Funkce	předseda vlády Finska (1932–1936) poslanec Finského parlamentu Minister of Justice of Finland
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Toivo Mikael Kivimäki (5. června 1886 Tarvasjoki - 6. května 1968) byl finský politik, představitel liberální Národní pokrokové strany (Kansallinen Edistyspuolue). Mezi 14. prosincem 1932 a 7. říjnem 1936 byl premiérem Finska, a stal se tak nejdéle sloužícím finským předsedou vlády meziválečné éry, pro niž byla jinak typická křehkost a krátkodobost kabinetů. Jeho kabinet byl nejdéle sloužící až do roku 1987. Byl rovněž ministrem vnitra (1928–1929), ministrem spravedlnosti (1931–1932), finským vyslancem v Berlíně (1940–1944) a vedoucím katedry občanského práva na Helsinské univerzitě (1931–1956). Původním povoláním byl právník a bankéř.

V roce 1946 byl Kivimäki spolu s půl tuctem dalších předních politiků postaven před soud kvůli „válečné odpovědnosti“. Stalo se tak pod tlakem vítězů druhé světové války, neboť Finsko za války, ohrožováno Sovětským svazem, spolupracovalo s Německem. Kivimäki byl odsouzen k pěti letům vězení poté, co byl shledán odpovědným za pokračovací válku. Provinit se měl především ve funkci velvyslance. Poté, co Finsko podepsalo Pařížské mírové smlouvy v roce 1947 a Finsko-sovětskou dohodu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci v roce 1948, byla mezinárodní situace vyhodnocena jako klidnější a Kivimäkimu byla udělena prezidentem milost. Vrátil se ke své práci na akademické půdě.

Jako předseda vlády Kivimäki usiloval o stabilizaci politické situace poté, co bylo poraženo fašistické povstání v Mäntsälä. Jeho cílem bylo "skandinavizovat" finskou zahraniční politiku a zejména mu šlo o sblížení se Švédskem, k němuž však kvůli napětí plynoucímu z jazykových sporů ve Finsku nedošlo. Jako vyslanec v Třetí říši si Kivimäki nedělal iluze o povaze nacistického režimu, nicméně spojenectví s Německem se mu jevilo jako klíčové pro to, aby Finsko odolalo agresi Rusů. Kivimäkimu se podařilo zvrátit původně protifinský postoj nacistického Německa a získat jeho podporu, ačkoli se Finsko vyhýbalo formálním smlouvám s nacistickým Německem až do června 1944. Během éry finlandizace byly jeho politika a osoba ožehavými tématy, k nimž se málokdo vyjadřoval. Roku 1965 mu nicméně vyšly paměti.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toivo Mikael Kivimäki na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Toivo Mikael Kivimäki na Wikimedia Commons

Premiéři Finska
	Pehr Evind Svinhufvud (1917–1918) • Juho Kusti Paasikivi (1918) • Lauri Ingman (1918–1919) • Kaarlo Castrén (1919) • Juho Vennola (1919–1920) • Rafael Erich (1920–1921) • Juho Vennola (1921–1922) • Aimo Cajander (1922) • Kyösti Kallio (1922–1924) • Aimo Cajander (1924) • Lauri Ingman (1924–1925) • Antti Tulenheimo (1925) • Kyösti Kallio (1925–1926) • Väinö Tanner (1926–1927) • Juho Sunila (1927–1928) • Oskari Mantere (1928–1929) • Kyösti Kallio (1929–1930) • Pehr Evind Svinhufvud (1930–1931) • Juho Sunila (1931–1932) • Toivo Mikael Kivimäki (1932–1936) • Kyösti Kallio (1936–1937) • Aimo Cajander (1937–1939) • Risto Ryti (1939–1940) • Johan Wilhelm Rangell (1941–1943) • Edwin Linkomies (1943–1944) • Antti Hackzell (1944) • Urho Castrén (1944) • Juho Kusti Paasikivi (1944–1946) • Mauno Pekkala (1946–1948) • Karl-August Fagerholm (1948–1950) • Urho Kaleva Kekkonen (1950–1953) • Sakari Tuomioja (1953–1954) • Ralf Törngren (1954) • Urho Kaleva Kekkonen (1954–1956) • Karl-August Fagerholm (1956–1957) • Vieno Johannes Sukselainen (1957) • Rainer von Fieandt (1957–1958) • Reino Kuuskoski (1958) • Karl-August Fagerholm (1958–1959) • Vieno Johannes Sukselainen (1959–1961) • Martti Miettunen (1961–1962) • Ahti Karjalainen (1962–1963) • Reino Ragnar Lehto (1963–1964) • Johannes Virolainen (1964–1966) • Rafael Paasio (1966–1968) • Mauno Koivisto (1968–1970) • Teuvo Aura (1970) • Ahti Karjalainen (1970–1971) • Teuvo Aura (1971–1972) • Rafael Paasio (1972) • Kalevi Sorsa (1972–1975) • Keijo Liinamaa (1975) • Martti Miettunen (1975–1977) • Kalevi Sorsa (1977–1979) • Mauno Koivisto (1979–1982) • Kalevi Sorsa (1982–1987) • Harri Holkeri (1987–1991) • Esko Aho (1991–1995) • Paavo Lipponen (1995–2003) • Anneli Jäätteenmäkiová (2003) • Matti Vanhanen (2003–2010) • Mari Kiviniemiová (2010–2011) • Jyrki Katainen (2011–2014) • Alexander Stubb (2014–2015) • Juha Sipilä (2015–2019) • Antti Rinne (2019) • Sanna Marinová (2019–2023) • Petteri Orpo (od 2023)