Suchoj Su-26

Suchoj Su-26
Suchoj Su-26
Suchoj Su-26
Určeníakrobatický letoun
PůvodSovětský svaz
VýrobceSuchoj
ŠéfkonstruktérVjačeslav Kondratěv
První let30. června 1984
UživatelSSSR
Kanada, USA
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suchoj Su-26 je jednomotorový jednomístný sovětský akrobatický letoun z poloviny 80. let 20. století.

Vývoj

Su-26M (G-IIIS a G-IIIZ), Red Bull Matadors, piloti Steve Jones a Paul Bonhomme, 2008

První prototyp stroje vzlétl 30. června roku 1984 pilotován Jevgenijem Frolovem. Následující druhý prototyp 02 byl společně s prvním předán reprezentačnímu družstvu SSSR, které nové akrobatické speciály poprvé předvedlo na XII. mistrovství světa v letecké akrobacii v maďarské Békéscsabě. Na samotných závodech již oba stroje létaly s třílistými vrtulemi Hoffman, které nahradily do té doby používané sovětské dvoulisté vrtule V-350. Piloti Kairas, Paksas a Špigovskij se však neumístili ani do první dvacítky soutěžících.

Z konstrukčního týmu byl odvolán dosavadní hlavní konstruktér Vjačeslav Kondratěv, kterého nahradil L. S. Jesajan. Poté začaly práce na výkonnějším a odlehčeném typu Suchoj Su-26M. Tato verze má boční zasklení trupu a hranaté zakončení směrového kormidla. Do V. mistrovství Evropy v letecké akrobacii v Českých Budějovicích, konaného v srpnu 1985, byly postaveny tři Su-26M, avšak na soutěž byl přivezen pouze letoun 05. Sověti všechny akrobatické sestavy odlétali na letounech Jak-55 a 05 sloužil pouze jako náhradní stroj. Úspěch stroje se dostavil až o rok později, kdy získal ocenění na mistrovství světa v South Cerney roce 1986. Užíval se v aeroklubech, několik kusů bylo vyvezeno i do USA a Švýcarska. Exportní verze nese označení Su-26MX. Celkem do roku 1986 bylo vyrobeno 70 kusů.

Specifikace

Třípohledový nákres Su-26

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 7,80 m
  • Délka: 6,82 m
  • Výška: 2,80 m
  • Nosná plocha: 11,83 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 590 kg
  • Vzletová hmotnost: 800 kg
  • Pohonná jednotka:hvězdicový vzduchem chlazený devítiválcový motor Veděnejev M-14R
  • Výkon pohonné jednotky: 268 kW

Výkony

  • Maximální rychlost: 330 km/h
  • Cestovní rychlost: 260 km/h
  • Stoupavost: 18,0 m/s
  • Dostup: 4 000 m
  • Dolet: 500 km

Odkazy

Literatura

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 302 a 303. 
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Suchoj série Su-26, s. 203. 
  • BALOUS, Miroslav. Suchoj-Su-26. Letectví a kosmonautika. Listopad 1985, roč. LXI., čís. 23, s. 29–32. 


Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Suchoj Su-26 na Wikimedia Commons
  • (anglicky) Fotogalerie letounu Su-26
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Letouny Suchoj
Stíhací letouny
Su-27Su-30Su-35Su-57Su-75

Záchytné letouny
Su-9Su-11Su-15
Palubní stíhači
Stíhací bombardéry
Su-7Su-17Su-20Su-22Su-24Su-32Su-34
Bitevní letouny
Bombardéry
Průzkumné letouny
Cvičné letouny
Su-26 • Su-28 • Su-29 • Su-31
Dopravní letouny
Su-38 • Su-80 • S-21 • KR-860 • Superjet 100
Experimentální letouny
Su-1 • Su-3 • Su-5 • Su-6 • Su-7 (1944) • Su-8 • Su-9 (1946) • Su-10 • Su-11 (1946) • Su-13 • Su-15 (1949) • Su-17 (1949) • Su-37Su-47 • P-1 • T-3 • T-4 • T-405 • T-431
Bezpilotní letouny
S-70
Zemědělské letouny
Su-38
Sjednocená letecká korporace