Sýkora parukářka
 Sýkora parukářka | |
|---|---|
 | |
hlas sýkory parukářky ze Skotska | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | sýkorovití (Paridae) |
| Rod | sýkora (Lophophanes) |
| Binomické jméno | |
| Lophophanes cristatus (Linnaeus, 1758) | |
 Mapa s rozšířením sýkory parukářky celoroční výskyt | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus, dříve Parus cristatus) je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých (Paridae).
Taxonomie
Druh se dělí na 6 poddruhů.
- L. c. abadiedi
- L. c. baschikiricus
- L. c. cristatus
- L. c. mitratus
- L. c. scoticus
- L. c. weigoldi
Popis
- Délka těla: 12–13 cm
- Rozpětí křídel: 17–20 cm
- Hmotnost: 10–13 g[2]
Je o něco menší než vrabec. Mezi evropskými sýkorami je zcela nezaměnitelná, a to zejména díky výrazné chocholce na hlavě. Svrchní strana těla je hnědá, od černobílé hlavy jasně oddělená tmavým pruhem, který pokračuje až pod zobák, kde přechází do velké podélné skvrny. Spodina těla je hnědobílá a končetiny, zobák i oči tmavé. Obě pohlaví jsou si přitom velmi podobná.
Hlas
Vábení zní nejčastěji jako „cicigyrrrr“ nebo „gyrrrr“. Zpěv je tichý, cvrčivý.[3][4]
Rozšíření
Sýkora parukářka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a západní Asie. Její areál rozšíření sahá od Španělska až po Ural, přičemž jeho severní hranice se nachází na severu Ruska a jižní pak v pásmu od jižního Španělska přes jih Francie a jižní Alpy po Bulharsko a Řecko.
Je stálá a vázaná především na jehličnaté lesy, může se však vyskytovat také v lesích smíšených či v parcích a zahradách s porosty jehličnanů.[3][4]
Výskyt v Česku
V České republice hnízdí až po nadmořskou výšku 1700 m n. m., a to v počtu 250–500 tisíc párů.[3] Její populační trend je stabilní.[5]
Chování
Je velmi čilá a dobře šplhá. Během zimního období se občas vyskytuje také ve smíšených hejnech s jinými druhy sýkor.[3]
Hnízdění
Hnízdí 1–2× ročně od března do července[4] v dutinách stromů, které sama buduje ve ztrouchnivělém dřevě. Občas využívá také budky.[3][6] V jedné snůšce je 5–7 světlých, 16,4–12,6 mm velkých,[3] hnědě skvrnitých vajec, na jejichž 13–16denní inkubaci se podílí samotná samice, kterou samec během tohoto období krmí. Mláďata hnízdo opouštějí po 18–22 dnech.
-
Vejce sýkory parukářky
Potrava
V létě se v její potravě objevují převážně malí bezobratlí, včetně členovců, hmyzu, jeho larev a pavouků, zatímco v zimě se živí semeny.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ GAINS, David. Crested Tit [online]. British Garden Birds [cit. 2010-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 206.
- ↑ a b c VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 75.
- ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-11-05]. Dostupné online.
- ↑ a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 978-80-7234-292-1. S. 195.
Literatura
- BURNIE, David, a kol. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 403.
Související články
Další druhy sýkor vyskytující se na území ČR:
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu sýkora parukářka na Wikimedia Commons - Galerie sýkora parukářka na Wikimedia Commons
Taxon Parus cristatus ve Wikidruzích
Slovníkové heslo sýkora parukářka ve Wikislovníku- BioLib.cz – Lophophanes cristatus (sýkora parukářka) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- Mapa hnízdního rozšíření sýkory parukářky v Evropě v letech 2013–2017 a porovnání s 80. lety 20. století na EBBA2.info (anglicky)
Portály: Ptáci | Živočichové
