Per Nørgård

Per Nørgård
Základní informace
Narození13. července 1932 (91 let)
Gentofte
DánskoDánsko Dánsko
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel
Významná dílaI ching
Osmá symfonie
OceněníGaudeamus International Composers Award (1961)
Hudební cena Severské rady (1974)
Henrik Steffens Prize (1988)
Hudební cena Léonie Sonningové (1996)
Medaile za umění a vědu svobodného a hanzovního města Hamburku (2000)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Per Nørgård (* 13. července 1932 Gentofte) je dánský hudební skladatel.

Život

Narodil se v dánském Gentofte. Studoval u Vagna Holmboe na Královské dánské hudební akademii v Kodani a pak u Nadii Boulanger v Paříži.

V začátcích byl silně ovlivněn severským stylem Jeana Sibelia, Carla Nielsena a Vagna Holmboe. V 60. letech 20. století začal zkoumat moderní techniky centrální Evropy a nakonec vyvinul serialistický kompoziční systém, založený na „nekonečných úsecích“,[1] který pak použil v díle Voyage into the Golden Screen, ve své druhé a třetí symfonii, díle I ching a dalších pracích konce šedestátých a také v sedmdesátých letech.[2] Později jej zaujal švýcarský malíř Art brut Adolf Wölfli, který inspiroval mnoho Nørgårdových prací,[3] včetně jeho Čtvrté symfonie, opery Det Guddommelige Tivoli nebo díla Papalagi pro sólovou kytaru

Nørgård skomponoval díla všech hlavních žánrů: šest oper, dva balety, osm symfonii a jiné kusy pro orchestr, několik koncertů, chorálové a vokální díla, mimořádně velké množství komorních skladeb (včetně deseti smyčcových kvartetů) a několik prací pro sólové nástroje. Skladby pro sólové nástroje obnášejí množství skladeb pro kytaru, většinou psané pro dánského kytaristu Erlinga Møldrupa: In Memory Of... (1978), Papalagi (1981), serie suit nazvaná Tales from a Hand (1985–2001), Early Morn (1997–98) a Rondino Amorino (1999).

Jedním z jeho nejdůležitějších děl pro sólové perkuse je I ching pro dáského perkusionistu Gerta Mortensena. Také složil hudbu k několika filmům, jako například The Red Cloak (1966), Babettina hostina (Babettes gæstebud) (1987) nebo Hamlet, princ dánský (1993).

Skladatelovou Osmou symfonii uvedel ve finském Helsinském hudebním centru finská Helsinská filharmonie s dirigentem Johnem Storgårdsem. Heikki Valska z Finského rozhlasu symfonii popsal jako „velmi světlou a lyrickou“ a také „přístupnou“. na své premiéře byla dobře přijata publikem.[4]

Je také plodným autorem. Napsal mnoho článků, které se zabývají hudbou z technického nebo z filozofického hlediska.[zdroj?]

Ocenění

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Per Nørgård na anglické Wikipedii.

  1. ↑ NØRGÅRD, Per. Inside a Symphony. Překlad L. K. Christensen. Numus-West. 1975, roč. 2, čís. 2, s. 4–16. 
  2. ↑ MORTENSEN, Jørgen. Uendelighedsrækken]" (The Infinity Series) [online]. [cit. 2013-08-17]. Archivovaná kopie, dříve na stránkách skladatele, odstraněno v listopadu 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. ↑ Adolf Wölffli: Wölfli's influence [online]. [cit. 2013-08-17]. Archivovaná kopie z 23. října 2007, z dřívějších stránek skladatele. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  4. ↑ Ny symfoni af Per Nørgård uropført i Helsinki [online]. DR, 2012-09-20 [cit. 2013-08-17]. Dostupné online. (dánsky) 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Per Nørgård na Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky skladatele
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023)
Autoritní data Editovat na Wikidatech