Ležící pozůstalost
Jako ležící pozůstalost (latinsky hereditas iacens) se označuje majetkový soubor zanechaný zůstavitelem v období mezi jeho úmrtím a odevzdáním pozůstalosti jeho dědicům v právních řádech, ve kterých se dědictví nenabývá smrtí zůstavitele, nýbrž odevzdáním pozůstalosti. Jedná se o majetkový soubor sui generis, který měl některé znaky právnické osoby, avšak podle převládajícího názoru právnickou osobou není. V průběhu času se ležící pozůstalost mohla zvětšovat i zmenšovat.[1]
V českých zemích tento institut existoval do 31. prosince 1950.[1]
Reference
- ↑ a b Jiří Švestka, Jan Dvořák: Občanské právo hmotné 3. Praha: Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-465-9, str. 284.
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Dědické právo | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předpoklady dědění | Smrt zůstavitele • Existence pozůstalosti • Dědický titul (zákon, závěť, dědická smlouva) • Způsobilý dědic | ||||||
| Další hmotněprávní pojmy | Nasciturus • Dědická nezpůsobilost • Vydědění • Nepominutelný dědic • Povinný díl • Odmítnutí dědictví • Odúmrť • Dovětek • Odkaz | ||||||
| Pozůstalostní řízení | | ||||||
| Ostatní pojmy | |||||||
| Historická právní úprava | Ležící pozůstalost • Odevzdání pozůstalosti • Svěřenství | ||||||
Portály: Právo
