Kalvinismus

Pomník kalvínských teologů Viléma Farela, Jana Kalvína, Theodora Bezy a Johna Knoxe v Ženevě

Kalvinismus je reformační proud v křesťanském myšlení, který vychází z učení Jana Kalvína a dalších reformátorů. Vedle luteránství je nejvýznamnějším z protestantských náboženských směrů.

Vhodnější název by byl reformované vyznání, resp. reformovaná tradice (reformed tradition, název užívaný v zahraničí jako synonymum), protože základem tohoto směru náboženské reformy bylo vedle učení Kalvínova též učení jeho předchůdce Ulricha Zwingliho. V tomto širším pojetí se stal kalvinismus učením církví zahrnovaných pod název reformované církve. Podle Helvetské konfese, která je jedním ze základních dokumentů reformované tradice (ale s Kalvínem nemá historicky ještě souvislost), bývalo používáno i nepříliš správné označení helvétské vyznání. V užším (dogmatickém) smyslu může být kalvinismus chápán jako souhrn učení samotného Kalvína.

Související informace naleznete také v článku Reformovaná církev.

Vznik a vývoj

Za počátek švýcarské reformace je považováno vystoupení Ulricha Zwingliho v Curychu v roce 1519. Reformace se brzy rozšířila do dalších švýcarských měst (Bern, Basilej, St. Gallen), do jižního Německa a do Alsaska. Jeho nástupce Heinrich Bullinger byl za svého života nejvlivnějším reformovaným vůdcem v Evropě. Jan Kalvín v Ženevě byl zakladatelem druhé větve reformované teologie, která se šířila zejména ve Francii (její stoupenci se nazývali hugenoti). V roce 1549 došlo k určitému vyřešení teologických rozporů mezi Bullingerem a Kalvínem, které představuje Consensus Tigurinus (Curyšský konsensus).

Kalvinismus se šířil dále po Evropě, větší ohlas měl zejména v Nizozemsku, Maďarsku a také ve Skotsku. S vystěhovalci z Francie a Nizozemska a s anglickými puritány dosáhl velkého rozšíření i v Americe.

V Evropě Vestfálský mír uznal kalvinismus v roce 1648 jako třetí konfesi vedle katolicismu a luteránství.

Hlavní myšlenky

V reformované teologii zaujímá ústřední místo Ježíš Kristus a Bible.

Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi, stal se člověkem, aby lidé mohli být spaseni. Kristus je jedna osoba s božskou a lidskou přirozeností. Zatímco luteráni věří, že Kristus je v eucharistii tělesně přítomný, reformovaní chápou Večeři páně jako pouze symbolické připomínání Kristovy oběti a jeho přítomnosti v církvi, protože jeho lidské tělo nemůže být na více místech současně.

Boha lidé poznávají z Bible, jejímž prostřednictvím Bůh komunikuje s lidmi. Bůh předává lidem své poznání prostřednictvím Božího slova, které má několik podob: je to Bible, sám Ježíš Kristus jako vtělené Slovo a dále kázání služebníků božích.

Večeře Páně skotských kovenanterů podle kalvínského ritu na obraze sira George Harveye

Důležitou součástí kalvinismu je učení o Boží milosti a predestinaci (předurčení). V důsledku prvotního hříchu Adama a Evy lidé nejsou schopni nehřešit, nemohou se hříchu vyhnout. Některé lidi Bůh předurčil, aby byli spaseni, jiní byli předurčeni k věčnému zatracení. Spasení vyplývá pouze z Božího svobodného rozhodnutí, nezakládá se na žádné charakteristice nebo jednání člověka. (Někteří moderní reformovaní teologové však zdůrazňují Boží svobodu milovat všechny lidi, spíše než vybírat jedny pro spasení a druhé pro zatracení.) Tímto tématem se zabývala Dordrechtská synoda v letech 1618-1619 a stanovila 5 základních bodů kalvinismu, které jsou známy pod akronymem TULIP.

Významní představitelé

Celosvětově

V českých zemích

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Calvinism na anglické Wikipedii a Reformierte Kirchen na německé Wikipedii.

Interiér kalvinistického kostela v indonéském Semarangu z 18. století

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu kalvinismus na Wikimedia Commons
  • Encyklopedické heslo Calvinismus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  • Confessio helvetica posterior Archivováno 18. 4. 2008 na Wayback Machine. - Helvetské vyznání (základní vyznání kalvinistických církví) v češtině
  • Kalvinismus jako ideový předchůdce teonomismu?
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • Biblio: fc7a514c-b212-4ede-9cc3-13cdc1d99d66
  • NKC: ph121400, ph166524
  • BNF: cb11960572b (data)
  • GND: 4136802-2
  • HDS: 011419
  • LCCN: sh85019050
  • LNB: 000055833
  • NARA: 10042751
  • NDL: 00561171
  • NLI: 987007293648305171