Jan Skopeček

O politikovi ODS pojednává článek Jan Skopeček (politik).
Jan Skopeček
Jan Skopeček, 2013
Jan Skopeček, 2013
Narození19. září 1925
Litoměřice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí27. července 2020 (ve věku 94 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníherec, spisovatel, dramatik, televizní herec, textař a divadelní herec
Témataherectví, divadlo, radiokomunikace a rozhlas
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2017)
Manžel(ka)Věra Tichánková (1949–2014)
DětiMarie Skopečková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Skopeček (19. září 1925 Litoměřice27. července 2020 Praha[1]) byl český herec a dramatik. Dne 28. října 2017 převzal z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana medaili Za zásluhy.[2][3]

Život a dílo

Litoměřický rodák Jan Skopeček pocházel z živnostnické rodiny. Na přání otce nejdříve vystudoval obchodní školu, od dětských let jej však velmi lákalo divadlo; obdivoval cirkusové prostředí. Když roku 1942 neuspěl u přijímacího řízení na pražskou konzervatoř, našel si zaměstnání v továrně Walter Jinonice jako soustružník.[4] Od roku 1944 byl nacisty vězněn jako tzv. židovský míšenec prvního stupně v koncentračním tábořeOT – Lager Klein Stein“ (Kamionek u Gogolina).[5] Krátce po válce pak působil v několika oblastních divadlech. Byl zakládajícím členem libeňského Divadla S. K. Neumanna (nynější Divadlo pod Palmovkou, založeno 1949), jehož byl stálým členem a později nestorem hereckého souboru.[pozn. 1] Byl také autorem celkem šesti divadelních her a několika rozhlasových dramatizací. Jeho manželkou byla herečka Věra Tichánková.

Ve filmu a televizi (až na jednu výjimku) vždy hrával malé či epizodní role. Jedinou výjimku tvořil jeden z prvních českých televizních seriálů, Tři chlapi v chalupě, na nějž v letech 1963 a 1973 navázaly celovečerní filmy Tři chlapi v chalupě a Tři chlapi na cestách, kde ztvárnil otce Potůčka.[7] Od svých sedmdesáti let se kromě divadla a filmu začal věnovat psaní písňových textů, které zhudebnil o dvě generace mladší muzikant, kytarista a zpěvák David Laštovka. U příležitosti jeho devadesátých narozenin vyšlo CD nazvané Skopečkoviny, na níž byly písničky této autorské dvojice: Laštovka/Skopeček.

Zemřel 27. července 2020 ve věku 94 let v pražské Nemocnici Na Bulovce. Poslední rozloučení, za účasti rodiny, přátel a kolegů, se konalo 3. srpna 2020 ve strašnickém krematoriu; slovem se se zesnulým rozloučila herečka Kateřina Macháčková.[7]

Divadelní role, výběr

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Televize

Rozhlasové role

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

Poznámky

  1. S tímto souborem hrál již v roce 1948 v Městském a oblastním divadle Žižkov, odkud společně do libeňského divadla přešli.[6]

Reference

  1. tom. Zemřel známý český herec a dramatik Jan Skopeček. Bylo mu 94 let. Kultura. CNN Prima News [online]. FTV Prima, 27. červenec 2020 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  2. Prezident Zeman udělil státní vyznamenání Schröderovi, Troškovi i Vondráčkové. Fotografie Jan Handrejch. Novinky.cz [online]. Praha: Borgis a.s., 28. říjen 2017 [cit. 2017-10-29]. Dostupné online. 
  3. zr; ČTK. Zeman oceňoval, vášně nebudil. Fotografie Jan Handrejch, Ondřej Deml; Zpravodajství. Právo. Borgis, a.s., 30. říjen 2017, roč. 27, čís. 251, s. 2. ISSN 1211-2119. 
  4. ČTK; vej. Zemřel Jan Skopeček, herec Divadla pod Palmovkou. Kultura. Právo. Borgis, a.s., 28. červenec 2020, roč. 30, čís. 174, s. 8. ISSN 1211-2119. 
  5. Jan Skopeček prožil na jevišti Divadla Pod Palmovkou celý svůj život
  6. HÁJEK, Jiří. Komedie o čekání na zázraky. Kultura. Rudé právo. Ústřední výbor KSČ, 28. prosinec 1948, roč. 28, čís. 302, s. 5. Dostupné online. 
  7. a b jaš; ČTK. Jan Skopeček dostal na poslední cestu whisky. Fotografie Petr Horník; Zpravodajství. Právo. Borgis, a.s., 4. srpen 2020, roč. 30, čís. 180, s. 4. ISSN 1211-2119. 

Literatura

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978. S. 290
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha, 2007, 526 s. ISBN 978-80-200-1502-0. S. 178, 347, 364.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech