Emanuel Hruška
Prof. Ing. arch. Dr. techn. Emanuel Hruška, DrSc. | |
---|---|
Narození | 31. ledna 1906 Praha |
Úmrtí | 16. srpna 1989 (ve věku 83 let) Praha |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Povolání | pedagog, architekt, učitel, urbanista, památkář a vysokoškolský učitel |
Příbuzní | Franz Hruschka (bratranec) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Emanuel Hruška (31. ledna 1906 v Praze – 16. srpna 1989 v Praze) byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Působil jako urbanista, teoretik, pedagog, zakladatel a spoluzakladatel mezinárodních organizací a zakladatel urbanismu na Slovensku.
Biografie
Emanuel Hruška se narodil 31. ledna 1906 v Praze v úřednické rodině. Jeho bratrancem byl architekt Franz Hruschka.
V roce 1924 maturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vinohradech, v letech 1924–1928 pokračoval studiem na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. V období 1928–1931 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění u profesora Josefa Gočára. V roce 1934 obhájil doktorát technických věd na ČVUT v Praze, v roce 1938 byl habilitován docentem na ČVUT v Praze. V letech 1938–1945 byl zaměstnán jako expert pro urbanismus ředitelství firmy Baťa. V období protektorátu byl členem pražské Plánovací komise pro hlavní město Prahu a okolí.[1] V roce 1945 se oženil, s manželkou žili v Praze, děti neměli.
V období 1948–1962 byl vedoucím Ústavu stavby měst na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické (SVŠT) v Bratislavě, kterou i založil. V roce 1948 byl jmenován předsedou urbanistické komise Svazu slovenských architektů, v roce 1953 řádným profesorem na Stavební fakultě SVŠT a v roce 1958 prvním místopředsedou Ústřední komise státní památkové péče při Ministerstvu kultury ČSR. V roce 1962 se stal jejím předsedou.
V roce 1956 získal titul doktor technických věd. V roce 1965 se stal expertem UNESCO a hlavním redaktorem vědeckého časopisu Architektura & Urbanizmus. V roce 1971 byl zvolen předsedou Československého národního komitétu ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla), který řídil až do své smrti. V letech 1980–1988 byl předsedou Klubu Za starou Prahu. Zemřel 16. srpna 1989 v Praze, kde je i pohřben.
Tvorba a teoretické dílo
Vytvořil rozsáhlé teoretické dílo v oblasti vývoje a teorie stavby měst, vztahu sídla a krajiny, urbanistické kompozice, dopravních problémů a územního plánování. První práce psal ještě před příchodem na Slovensko:
Na Slovensku v teoretické publikační činnosti pokračoval:
- Úvod do urbanizmu a územného plánovania, 1955
- Vývoj stavby miest, 1961
- Problémy súčasného urbanizmu, 1966
- Stavba miest – jej história, prítomnosť a budúcnosť, 1970
- K tvorbe urbanistického prostredia, 1985
Mezinárodní činnost
Jeho schopnosti mu umožnily uplatnit se i v zahraničí, což se projevilo aktivním členstvím v mezinárodních organizacích:
- 1955 – spoluzakladatel mezinárodní spolupráce v oblasti péče o památky a výstavbu v historických městech
- od roku 1965 byl expertem UNESCO
- v roce 1967 se stal členem Ekistické společnosti v Aténách
Resalizace
- Nájemní dům, Veletržní 13 (198/VII), 1934,
- Nájemní dům, Heřmanova 12 (408/VII), 1936-1937,
- Nájemní domy, Pplk Sochora 34 (740 a 765/VII), 1937-1938.[2]
Ocenění
- Roku 1968 mu byla ve Vídni udělena Herderova cena za vědeckou a uměleckou práci evropského významu.
- Roku 1981 mu byla v Bratislavě udělena Zlatá plaketa Slovenské akademie věd Aurela Stodoly za zásluhy v technických vědách.
Dlouhodobým Oceněním jeho angažovanosti a aktivní práce bylo jeho členství v Rakouské společnosti pro územní plánování, v Maďarské urbanistické společnosti, Akademii stavby měst Německa a ve Francouzské akademii architektury.
Odkazy
Reference
- ↑ HOŘEJŠ, MILOŠ. Protektorátní Praha jako německé město : nacistický urbanismus a Plánovací komise pro hlavní město Prahu. 1. vyd. vyd. Praha: Mladá Fronta 319 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-204-2773-1, ISBN 80-204-2773-2. OCLC 869869467 S. 72.
- ↑ Emanuel Hruška – Lepší Praha 7. www.lepsipraha7.cz [online]. [cit. 2023-07-29]. Dostupné online.
Použitá literatura
- Dulla, M. a kol.: Majstri architektúry. Perfekt 2005, Bratislava, str. 70, 71
- Dulla, M., Moravčíková, H.: Architektúra Slovenska v 20. storočí, Slovart 2002, Bratislava, str. 469
- Josef Hýzler: Kdo byl profesor Emanuel Hruška a doba, ve které žil, in: Věstník Klubu Za starou Prahu 1/2006
- Přemysl Veverka, Radomíra Sedláková, Petr Krajči, Zdeněk Lukeš, Dita Dvořáková, Pavel Vlček: Slavné pražské vily. Foibos Praha 2007
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Hruška
- Hruškova vila v Praze 6-Dejvicích: http://www.slavnevily.cz/vily/praha/hruskova-vila-v-dejvicich
Předsedové Klubu Za starou Prahu | |
---|---|
Alfred Slavík (1900–1901) • Bohumil Štěrba (1902–1903) • Jan Koula (1904–1908) • Luboš Jeřábek (1909–1918) • Eustach Mölzer (1919) • Eduard Schwarzer (1920) • Bohumil Hübschmann (1921) • Zdeněk Wirth (1922) • Vojtěch Birnbaum (1923) • Eduard Schwarzer (1924–1925) • Karel Guth (1926) • Jan Almer (1927) • Vojtěch Birnbaum (1928–1929) • Jan Almer (1930) • Cyril Merhout (1931) • Jan Almer (1932) • Jan Emler (1933) • Jan Almer (1934) • Karel Guth (1935–1936) • Jan Almer (1937) • Alois Kubíček (1938) • Jan Almer (1939) • Rudolf Hlubinka (1940) • Jan Almer (1941–1945) • Emanuel Poche (1946–1950) • Ludvík Prisching (1951–1953) • Jan Mannsbarth (1954–1955) • Alois Kubíček (1956–1962) • Bohumír Kozák (1963–1976) • Karel Krejčí (1977–1979) • Emanuel Hruška (1980–1988) • Oldřich Hora (1989–1991) • Josef Hyzler (1992–1999) • Kateřina Bečková (2000–2021) • Richard Biegel (od 2021) |