Ekibastuz

Ekibastuz Екібастұз
Nejvyšší komín na světě v ekibastuzské elektrárně GRES-2
znak
Poloha
Souřadnice	51°43′47″ s. š., 75°19′36″ v. d.
Nadmořská výška	347 m n. m.
Stát	Kazachstán Kazachstán
Ekibastuz
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	188 km²
Počet obyvatel	159 760 (2016)
Hustota zalidnění	849,8 obyv./km²
Správa
Starosta	Kajrat Temiršotuly Nukenov
Vznik	1898
Oficiální web	ekibastuz.kz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ekibastuz (kazašsky Екібастұз), dříve Ekibastuzugol je město v Pavlodarské oblasti na severovýchodě Kazachstánu u stejnojmenného jezera. Leží přibližně 320 kilometrů východně od hlavního města Astany. Klima je extrémně kontinentální s hlubokými mrazy v zimě a žhavými léty.

Obyvatelstvo

V roce 1957 měl Ekibastuz 25 tisíc obyvatel, podle censu z roku 1999 zde žilo 127 200 obyvatel, v roce 2013 to bylo 137 270. Národnosti podle sčítání z roku 2010 převažují kazašská (75 tisíc) a ruská (52), významnější menšiny jsou ukrajinská (7), tatarská (3) a běloruská (1) při celkovém počtu obyvatel 145 tisíc. Nejnovější mešita byla otevřena v roce 1998 a pravoslavný chrám v roce 2000 za účasti příslušných nejvyšších duchovních Kazachstánu.

Charakter

Centrum těžby černého uhlí, kovoprůmyslu a průmyslu stavebních hmot a také potravinářství. V okolí se nacházejí dvě velké uhelné elektrárny

• GRES-1 – 4000 MW, z roku 1980, plný výkon 1984, největší kazašská elektrárna
• GRES-2 – 1000 MW, rok 1990, nachází se v ní nejvyšší komín na světě,^[1] který měří 419,7 m.^[2]

a také letiště.

Sídlí zde 8 vysokých škol („колледж“), převážně technického zaměření, ale i humanitních a lékařských oborů.

Historie

Archeologické nálezy prokazují osídlení v oblasti nejméně již 12 tisíc let. Vodohospodářská zemědělská zařízení byla odhalena ve vykopávkách z období pozdního středověku.

Moderní etapa osídlení přišla roku 1876, kdy v oblasti byla objevena ložiska kamenného uhlí a v roce 1898 současně s počátkem těžby bylo založeno první sídliště. Po znárodnění dolů z roku 1918 ve dvacátých letech těžba upadla a zařízení bylo zlikvidováno. Až roku 1948 byla započata stavba nového města a roku 1954 znovu započata těžba a zpracování uhlí. Roku 1957 obec získala městská práva. Např. v roce 1979 bylo 11% sovětské těžby černého uhlí z místních dolů.

V 50. letech 20. století zde byl sovětský tábor – gulag, ve kterém byl na nucených pracích mimo jiné Alexandr Solženicyn. V lednu 1952 zde došlo ke vzpouře.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ekibastuz na Wikimedia Commons
• Oficiální internetové stránky

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.