Dějiny Sovětského svazu 1982–1991

Dějiny Sovětského svazu od roku 1982 do 1991 zahrnují období od Brežnevovy smrti a pohřbu po rozpad Sovětského svazu. Vzhledem k letům budování sovětských ozbrojených sil na úkor domácí rozvoje hospodářský růst stagnoval. Neúspěšné pokusy o reformu, nehybná ekonomika a úspěch Spojených států proti silám Sovětského svazu ve válce v Afghánistánu vedly k celkové nespokojenosti, zejména v pobaltí a východní Evropě.^[1]

Větší politické a sociální svobody zřízené posledním sovětským vůdcem, Michailem Gorbačovem, vytvořily atmosféru otevřené kritiky komunistického režimu. Dramatický pokles ceny ropy v letech 1985 a 1986 hluboce ovlivnil akce sovětského vedení.^[2]

Předsedu Rady ministrů Nikolaje Tichonov vystřídal Nikolaj Ryžkov a úřadujícího předsedu prezidia Nejvyššího sovětu Vasilije Kuzněcova vystřídal bývalý ministr zahraničních věcí Andrej Gromyko.

Několik republik se začalo bránit centrální kontrole a rostoucí demokratizace vedla k oslabení ústřední vlády. Sovětský svaz se definitivně zhroutil v roce 1991, kdy se moci po neúspěšném puči, který se pokusil svrhnout reformně smýšlejícího Gorbačova, chopil moci Boris Jelcin.

Reference

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Dějiny Sovětského svazu (chronologicky)
1917–1927 • 1927–1953 • 1953–1964 • 1964–1982 • 1982–1991