Désiré-Joseph Mercier

Jeho Eminence
Désiré-Joseph Mercier
Kardinál
Arcibiskup mechelenský
primas Belgie
Désiré-Joseph kardinál Mercier
Désiré-Joseph kardinál Mercier
Církevřímskokatolická
Provinciemechelenská
Arcidiecézemechelenská
SídloMechelen
Období služby1906-1926
PředchůdcePierre-Lambert Goossens
NástupceJozef-Ernest van Roey
Heslo„Apostolus Jesu Christi“
„Apoštol Ježíše Krista“
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení4. dubna 1874
světitel arcibiskup Giacomo Cattani
Biskupské svěcení25. března 1906
světitel arcibiskup Antonio Vico
1. spolusvětitel Antoon Stillemans
2. spolusvětitel Gustave-Joseph Waffelaert
Kardinálská kreace15. dubna 1907
kreoval Pius X.
Titulkardinál ze San Pietro in Vincoli
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil sekonzistoř v dubnu 1907, konkláve 1914, konkláve 1922
Osobní údaje
Datum narození21. listopadu 1851
Místo narozenízámek Castegier u Braine-l'Alleud, Belgie Belgie
Datum úmrtí23. ledna 1926
Místo úmrtíBrusel, Belgie Belgie
Národnostbelgická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Désiré Felicien François Joseph Mercier (21. listopadu 1851, Braine-l'Alleud – 23. ledna 1926, Brusel) byl belgický římskokatolický duchovní, arcibiskup mechelenský, kardinál a akademik. V době první světové války představoval v Belgii hlavní osobnost odporu vůči německým okupantům.[1]

Život

Désiré-Joseph se narodil v roce 1851 v Belgii. Vyučoval na mechelenské katolické univerzitě filozofii a následně se stal tamním rektorem. Papež Pius X. jej jmenoval arcibiskupem mechelenským v roce 1906 a o rok později byl kreován kardinálem.

Během první světové války došlo k okupaci Belgie, proti které kardinál Mercier (podobně jako král Albert I.) aktivně vystupoval, což mu u většiny obyvatelstva vyneslo uznání a společenský respekt.[1][2]

Kardinál Mercier se zasadil o rozšíření svátku Panny Marie prostřednice všech milostí, který v roce 1921 získal církevní povolení pro Belgii, následně i pro další země.[3] Zemřel v Bruselu v lednu 1926.

Filozofické názory

Po encyklice papeže Lva XIII. Aeterni Patris (1879) došlo v Belgii k velkému rozmachu propagandy tomistické filozofie. Podle papežových instrukcí z roku 1882 bylo na Katolické univerzitě v Lovani zavedeno přednášení tomistické filozofie, kterou tu začal vyučovat Désiré-Joseph Mercier. Projevil velkou aktivitu v propagaci a propracování novotomismu. V roce 1894 založil časopis Revue Néoscholastique (později byl nazván Revue philosophique de Louvain).[4]

V souladu s plány Vatikánu vytyčil úkol zdůvodnit tomistickou filozofii na základě moderní vědy. Tvrdil, že propast mezi přírodovědou a scholastikou je pouhé nedorozumění, a vyzýval, aby se odstranila „intelektuální izolace“ katolíků.[5]

Vliv

Désiré-Joseph Mercier měl mnoho žáků, kteří pokračovali v propagaci neoscholastiky (Simon Deploige, Maurice De Wulf, Désiré Nys, Armand Thiéry aj.).[5]

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Désiré-Joseph Mercier na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ a b Nezlomný národ: Okupace Belgie během první světové války (2) [online]. stoplusjednicka.cz [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ Cardinal Mercier in the First World War. Belgium, Germany and the Catholic Church [online]. theo.kuleuven.be [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Panna Maria, Prostřednice všech milostí [online]. jesuit.cz [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Dynnik a Michejev 1963, s. 535.
  5. ↑ a b Dynnik a Michejev 1963, s. 536.

Literatura

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Désiré-Joseph Mercier na Wikimedia Commons
  • Désiré-Joseph Mercier na Catholic hiearchy (anglicky)
Autoritní data Editovat na Wikidatech