Albert Lebrun

Albert Lebrun
Albert Lebrun (1932)
Albert Lebrun (1932)
15. prezident Francie
Ve funkci:
10. května 1932 – 11. července 1940
PředchůdcePaul Doumer
NástupceVincent Auriol (nepřímo)
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická republikánská aliance

Narození29. srpna 1871
Mercy-le-Haut
Úmrtí6. března 1950 (ve věku 78 let)
16. pařížský obvod
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníMercy-le-Haut
ChoťMarguerite Lebrunová (1902–1947)
DětiMarie Freysselinard
PříbuzníPierre Freysselinard (vnuk)
Alma materPolytechnická škola
Mines ParisTech
Profesepolitik, inženýr a entomolog
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád bílé orlice (1932)
rytíř Řádu slona (1933)
Řád Serafínů
velkokříž Řádu lázně
velkokříž Řádu Nichan El-Anouar
… více na Wikidatech
PodpisAlbert Lebrun, podpis
CommonsAlbert Lebrun
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 19321940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.

Vzdělání

Studoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.

Politické působení

V roce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.[2]

Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.[3] Po prohrané bitvě o Francii a okupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal v červenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.

Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku Itter v Tyrolsku. Z dostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5. května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek a německého wehrmachtu proti Waffen SS.[4] Předtím v roce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.

Reference

  1. ABC-politique.com, Dostupné online
  2. Albert Lebrun. Britannica.com, [1]
  3. Élysée.fr Dostupné online
  4. Spartacus Educational, Dostupné online

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Prezidenti Francie
Druhá republika Prezidentská standarta
Třetí republika
Adolphe Thiers (1871–1873) Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) Jules Grévy (1879–1887) Marie François Sadi Carnot (1887–1894) Jean Casimir-Perier (1894–1895) Félix Faure (1895–1899) Émile Loubet (1899–1906) Armand Fallières (1906–1913) Raymond Poincaré (1913–1920) Paul Deschanel (1920) Alexandre Millerand (1920–1924) Gaston Doumergue (1924–1931) Paul Doumer (1931–1932) Albert Lebrun (1932–1940)
Čtvrtá republika
Vincent Auriol (1947–1954) René Coty (1954–1959)
Pátá republika
Charles de Gaulle (1959–1969) Georges Pompidou (1969–1974) Valéry Giscard d'Estaing (1974–1981) François Mitterrand (1981–1995) Jacques Chirac (1995–2007) Nicolas Sarkozy (2007–2012) François Hollande (2012–2017) Emmanuel Macron (od 2017)
Autoritní data Editovat na Wikidatech