Albert Lebrun
Albert Lebrun | |
---|---|
Albert Lebrun (1932) | |
15. prezident Francie | |
Ve funkci: 10. května 1932 – 11. července 1940 | |
Předchůdce | Paul Doumer |
Nástupce | Vincent Auriol (nepřímo) |
Stranická příslušnost | |
Členství | Demokratická republikánská aliance |
Narození | 29. srpna 1871 Mercy-le-Haut |
Úmrtí | 6. března 1950 (ve věku 78 let) 16. pařížský obvod |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Mercy-le-Haut |
Choť | Marguerite Lebrunová (1902–1947) |
Děti | Marie Freysselinard |
Příbuzní | Pierre Freysselinard (vnuk) |
Alma mater | Polytechnická škola Mines ParisTech |
Profese | politik, inženýr a entomolog |
Náboženství | katolická církev |
Ocenění | Řád bílé orlice (1932) rytíř Řádu slona (1933) Řád Serafínů velkokříž Řádu lázně velkokříž Řádu Nichan El-Anouar … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Albert Lebrun |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle – 6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 1932 až 1940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.
Vzdělání
Studoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.
Politické působení
V roce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.[2]
Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.[3] Po prohrané bitvě o Francii a okupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal v červenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.
Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku Itter v Tyrolsku. Z dostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5. května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek a německého wehrmachtu proti Waffen SS.[4] Předtím v roce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Lebrun na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Prezidenti Francie | ||
---|---|---|
Druhá republika | Ludvík Napoleon Bonaparte (1848–1852) | |
Třetí republika | Adolphe Thiers (1871–1873) • Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) • Jules Grévy (1879–1887) • Marie François Sadi Carnot (1887–1894) • Jean Casimir-Perier (1894–1895) • Félix Faure (1895–1899) • Émile Loubet (1899–1906) • Armand Fallières (1906–1913) • Raymond Poincaré (1913–1920) • Paul Deschanel (1920) • Alexandre Millerand (1920–1924) • Gaston Doumergue (1924–1931) • Paul Doumer (1931–1932) • Albert Lebrun (1932–1940) | |
Čtvrtá republika | Vincent Auriol (1947–1954) • René Coty (1954–1959) | |
Pátá republika | Charles de Gaulle (1959–1969) • Georges Pompidou (1969–1974) • Valéry Giscard d'Estaing (1974–1981) • François Mitterrand (1981–1995) • Jacques Chirac (1995–2007) • Nicolas Sarkozy (2007–2012) • François Hollande (2012–2017) • Emmanuel Macron (od 2017) |